Prána - pránická výživa


Zobrazit obsah

Vyhodnocení prvního přechodu na pránu - pránickou výživu

               Denik

Deník - Závěr z první části prvního pokusu o přechod na pránu

Přestože jsem měl na začátku velké oči a kdoví z jakého důvodu jsem si myslel, že by se mi to mohlo povést z chodu, jsem hrozně rád, že jsem to absolvoval. Naložil jsem si na bedra opravdu hodně zátěže: špinavý organizmus, nepročištěné čakry, zimní období, navíc přes Vánoce a Silvestra, počáteční podváhu (o 12 kg méně, než se kterou jsem chtěl začínat). Přesto všechno to stálo za to.

Opět jsem posunul laťku svého morálu. V posledních dnech a dokonce i dnes jsem zažíval zábleskové stavy lásky ke všemu. Asi to nemá smysl popisovat. To se prostě musí zažít. Na další pokus o přechod se nemusím nikam uklízet. Provedu ho souběžně s pracovním výkonem. Hlavně v teple. Přechod jaro léto bude asi ideální. A kdyby se to opět nepovedlo, tak začátek podzimu. Navíc mohu jiným pokoušečům předat spoustu vlastních zážitků a zajímavostí jak z krátkých půstů a různých druhů očist, tak z nepovedeného přechodu. Prostě jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Cítím se opravdu skvěle, přesto, že vypadám jak z koncentráku. Jídlo mě nezajímá. Necítím potřebu jíst a stačí mi malinko. Ještě uvidím, jak rychle mi začne regenerovat organizmus, jak rychle budu přibírat a kolik toho budu muset sníst. Líznutí medu ve mně vyvolává téměř pocit rozkoše. Něco tak přírodního, hezkého, sladkého, prostě paráda. Na tom asi ulítnu :D Oči mám, jako vyleštěné, klouby na pravé ruce se mi vyčistily úplně skvěle, srdce stále tluče, co bych chtěl víc.

Nezbývá než nepřepálit návratovku, která by měla trvat minimálně stejně dlouho jako „půstík“ a vzhůru do dalšího života pomáhat planetě ke zvyšování vibrací. To teď bude úkol číslo jedna. Zbytek půjde ruku v ruce. Za měsíc jdu na pravidelnou darovačku krve, tak jsem zvědav na krevní hodnoty a hodně mě zajímá tlak.
Kdyby se v návratovce něco dělo, určitě o tom písnu.

Ještě asi jedna důležitá věc na závěr. Všichni známí autoři a půstaři povídají, že půst je individuální věc a nemělo by se s tím seznamovat okolí. Zvolil jsem naprosto opačnou taktiku. Nejsem zvědavý na to, až mi budou všichni vyptávat, jestli nemám raka nebo co se děje a budou na mě projektovat své strachy. Takhle to bylo na rovinu. Rodina věděla, že nejím a když se mi začaly dělat díry v obličeji, zmizela svalová tkáň a břicho, přestože byli zhrozeni mým vzhledem (a jsou :o), věděli o co jde, a že s tím nic nenadělají, takže to neřešili a byl pokoj. S přáteli jsem se nestýkal, protože když tělo strádá, nikdy neví, z koho bude tahat energii. A já upírovat nehodlám. Takže ty 3 týdny byly sociálně úplně v klídku. Takovou taktiku mohu jen doporučit.
 

Z mého srdce...

Luky
 

PS s odstupem času (po celé návratovce): Nemá smysl plánovat. Všechno nakonec dopadlo jinak :D


<< předchozí záznam                                                                                                         pokračování >>

Úvod | Osobní příprava | Přechod na pránu |    Tři kritéria |               Co získám |    Co ztratím |  Otázky a odpovědi |                 Odkazy |                Denik | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět do hlavní nabídky