Prána - pránická výživa


Zobrazit obsah

první den návratovky po jednadvacítce

               Denik

Deník - záznam prvního pokusu o přechod na pránu bez přípravy

22. den (12.1.2012) 68,9 kg - zahájení stravování - 1. den návratovky

Teda musím se přiznat, že jsem večer nemohl ani usnout, jak jsem se těšil na nové dobrodružství a to, jak bude probíhat náběh na jídlo. Šel jsem spát ve 24:00. O hladu se ani mluvit nedalo, dokonce ani o nějakých chutích. Dalo by se klidně pokračovat dál, protože vjemy, které člověk normálně má, už prostě nejsou. Žádný Pavlův slintací reflex, žádné tlačení v břiše, prostě nic. Jen trochu méně energie a postupná ztráta váhy. A to byl právě důvod ukončit 21čku. Ráno váha ukazovala 68,9 kilogramů, takže jsem za 21 dní zhubnul 9 kilogramů. Na první pokus by to si myslím jako hrubá očista stačilo, ne :D

Tělo kost a kůže, ale drží pohromadě. Moč stále barevná, stolice za celých 21 dní nepřišla. Psychicky se cítím výborně. Fyzicky bych určitě nedokázal házet lopatou celý den, ale kancelářské práce, pracovní cesty a usilovné přemýšlení, které mně osobně žere nejvíc kalorií, jsou úplně bez problémů. Za celou dobu jsem netrpěl ničím. Běžné symptomy, provázející půst, jako bolesti hlavy, kloubů, orgánů, které se čistí atd. se u mě nedostavily. Stejně jsem prožil i acidotické krize. Prostě bez povšimnutí, jen s lehkou únavou. Noci, kromě výjimek, byly až neuvěřitelně klidné a prospinkané do růžova. Prostě no big deal. Kdyby mi bylo o dvacet víc a žil bych jako prase, asi by bylo všechno jinak. Určitě mi také hrozně pomohlo každodenní čištění a harmonizace energetických center automatickou kresbou.

Ráno jsem vstával v 07:30, napil se, čůrnul a vyrazil do kuchyně. Startovací nápoj jsem pojal naprosto netradičně a možná i v rozporu se všemi možnými návody. Vzhledem k tomu, že je ještě co čistit, rozhodl jsem se v rámci návratovky pít skořicový odvar s medem a ze začátku s pomerančovou šťávou...čerstvě vymačkanou. Za pár dní s citronem. A jak řekli, tak udělali. Zalil jsem vrchovatou lžičku mleté skořice v hrnečku, přikryl pokličkou a šel se vyspršit. Po opláchnutí jsem „čajík“ přelil přes sítko, doplnil lžičku medu a šťávu z půlky malého pomeranče a už jsem se těšil, jak si vychutnám svůj první sladký drink. Na prosliňování se nedalo zapomenout, protože jsem to se skořicí trochu přepálil a jakmile jsem si nalil do pusy první doušek, ucítil jsem pálení skořice, takže jsem ho nechal pěkně v puse a prosliňoval o sto šest, než jsem ho vypustil do žaludku. A co se dělo dál? Nic. Prostě to tam spadlo a hotovo. Poslouchal jsem tělo, a když po třech napitích řeklo, že chce pauzu, udělal jsem pauzu. Tímto způsobem jsem pil skleničku asi 40 minut. Cítil jsem se trochu dehydrovaný, tak jsem pokračoval vodou.

Říkal jsem si, že dneska zkusím domácí mysli tyčky, aby to rodině myslelo ;o) No a mezi čekáním na pučení vloček jsem sfouknul i oběd. Obídek byl luxusní, ale kdyby tohle viděla Vilma Partyková, tak by jí asi "jeblo". Oškrabal jsem menší mrkev, pokrájel na kostičky a hodil na síto nad vařící vodu. K tomu jsem připojil 2 rozpůlené kapustičky, půlku cibule a stroužek česneku. Jediné o co my šlo, bylo ušetřit vitamíny a necpat se s tím na tvrdo. Takže jsem nechal zeleninku zteplat a dokud měla ještě živou barvu, mrsknul jsem s ní do hrnku a rozmixoval na kaši. No jo na kaši, to se řekne. Jenže ta mrkev byla pořád natvrdlá. Takže výsledek byl vlažná, dobrá, lehce pálivá hmota, ve které se sem tam válely chuchvalce mrkvových vláken. Víc to rozmixovat nešlo. V rámci bojových podmínek dobrý. Cpal jsem to do sebe, až mi oči lezly z důlků, protože po pěti lžičkách už tělo nemělo potřebu dál přijímat. Ale přece to nenechám zoxidovat. To nemůže ublížit. Množství je rozumné...zhruba moje hrst, tak o co jde. Žaludek je potřeba rychle rozhýbat, za 2 dny mám bál a před tím hrozí cukroška, tak abych si mohl dát alespoň medvědí packu, když ne dort, ale to nechávám zatím otevřené. Navíc tělo jsem neprogramoval na půst, ale na přechod a proto se trávení určitě nezastavilo úplně. Jinak bych už měl určitě nějaký problém. Ukousl jsem i z mysli tyčky, ačkoli je to první den šílený, myslet si, že se to zpracuje.

Po jídle jsem ztratil energii. Bylo krásně vidět, jak žaludek začíná něco tvořit a odebírá. Tak takhle tady na tom světě žijeme. Nejíme, abychom žili, ale žijeme pro kus flákoty, která nás jen vyšťavuje. Doufám, že se mi další přechod povede už na stopro a bude od energetických úniků pokoj.

Během výroby mysli tyček jsem si párkrát líznul medu. Med mi dělá vysloveně dobře, ale to není divu. Glukoza/fruktoza, na tom se nemá co pokazit. Navíc je od včelaře, žádný šunt z obchoďáku.

Mám po obědě asi 3 hodiny. Necítím potřebu jíst. Teď jsem chvíli pádlovat na trenažeru. Musím něco dělat, nebo to všechno půjde do tuků a do teď otevřených míst. Dneska plánuju ještě jedno jídlo. Rozmixuju si oloupané jablko s medem. Na to se těším. A v průběhu dopoledne si dám opět skořicový životabudič. No a to bude pro dnešek asi vše. Potřeba futrovat se není, životní energie roste, co si víc přát ;o) ...

...Tak jablko jsem nemixoval, ale pořádně rozkousal. Tu šlupku sem měl odstranit, chudák mi bude lítat po střevech jak v průvanu. Mno a to sem si eště kousnul kokosový a makový i ořechový mysli, který sem vyráběl. Naštěstí to na áro nevypadá :D


<< předchozí záznam                                                                                                         pokračování >>

Úvod | Osobní příprava | Přechod na pránu |    Tři kritéria |               Co získám |    Co ztratím |  Otázky a odpovědi |                 Odkazy |                Denik | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět do hlavní nabídky