Prána - pránická výživa


Zobrazit obsah

patnáctý den návratovky po jednadvacítce

               Denik

Deník - záznam prvního pokusu o přechod na pránu bez přípravy

15. den návratovky (26.1.2012)

Jsou čtyři hodiny ráno, mám za sebou trojkový půst a váhu 72,5 kg. To je fakt vtipné, protože za den a půl mě čeká křest první pracovní knížky o automatické kresbě a zase vypadám jak z koncentráku :DDD. Snížení váhy u prvních třech dnů o 1 kilogram je naprosto v pořádku, takže jsem se vrátil zpět do rovnovážného stavu. Otoky zmizely, až na nějaké lehounké drobnosti, které doladím tím, že nebudu solit a přežírat se. Tři dny nejíst byla pro mě sranda, bez pocitu hladu nebo myšlenek na jídlo, ztráty energie apod. S jídlem počkám na sedmou hodinu, až se dočistí tlusté střevo. V porovnání s půstem bylo všechno naopak. Energie narostla, spánek se zkrátil na 2 hodiny. Jen jsem toho nevyužíval a vždy jsem se to snažil s přestávkami přespat alespoň na celkové čtyři. Každodenní aktivní cvičení s okamžitou regenerací, bez známek bolesti svalů druhý den, prostě pohoda.

Přestože to bylo „bolestivé“ a nerozumné, potřeboval jsem zažít takovou lumpárnu a procítit jí na vlastní kůži. Už několik měsíců za mnou chodí lidé z okolí a konzultují se mnou jejich očisty a půstíky. Svým způsobem jsou tyto počiny pro druhé velmi motivační, protože najednou chápou, že jim doktoři a společnost vysloveně lžou do očí. Že nejíst víc než den je nebezpečné a čištění jedině s odborným dohledem a hrstí prášků nebo ještě lépe operací (máme tu přece liposukci, kuchání slepáku a žlučových kamenů, hydrokolony a jiné, jistě pro tělo velmi přirozené zásahy). Co je navíc, to vyřízneme, vždyť od toho máme školu a pojišťovny, jen ať solí. Když vidím, jak je lehké sám si pomoci a ještě ušetřit, tak se divím, jak je možné, že to došlo tak daleko. Jak je možné, že je lidstvo jako celek stále tolik žumpoidní. Odpověď je na místě. Je to ze stejného důvodu, z jakého jsem prožil v posledních dnech to, co jsem prožil. Pro zkušenost. Opět prociťuji, že není dobro a není zlo, prostě je nějaký stav, který má mnohem hlubší smysl a je pro nás ženoucím větrem osobního, potažmo společného růstu. A tak díky na první pohled jakože zlé věci v mém životě, jsem schopen předat další zkušenost a ne proto, že jsem nějaký teoretik s diplomem nebo certifikátem, ale protože jsem to zažil na vlastní kůži.

Je 09:00, jsem po jídle a jen pro zajímavost, tlak se vrátil zpět na nízké hodnoty (74/105), což je úplně perfektní.

Do 21. dne návratovky mi zbývá 5 dní. Asi už nemá smysl o tom dále psát, protože to nebude problém vydržet v rámci pravidel. Časem přihodím ještě nějaký závěr.

Do té doby se loučím a těším se na další pokus o přechod na pránu, až bude teplíčko ;o)
 

Z mého srdce...

Luky


<< předchozí záznam                                                                                                         pokračování >>

Úvod | Osobní příprava | Přechod na pránu |    Tři kritéria |               Co získám |    Co ztratím |  Otázky a odpovědi |                 Odkazy |                Denik | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět do hlavní nabídky