Prána - pránická výživa


Zobrazit obsah

Druhý týden jednadvacetidenního půstu

               Denik

Deník - druhý týden druhé jednadváci - pouze půst na pročištění

Druhý týden (5.3.2012 - 11.3.2012)


5.3.
74,7 kg – ráno i po celý den naprostý dostatek energie, odpoledne pěší výlet do města, celkem jsem nachodil kolem šesti, sedmi km, což je nic moc, ale bylo to pěkné. Jo důležité: poslední tři dny chodím spát kolem desáté, jedenácté, kolem druhé se sice probudím, ale lehce to zaspím, vstávám před sedmou a mezitím se akorát párkrát proberu, takže se noci jednak zklidnily a jednak tělo začalo odpočívat. Už mě nenutí vstávat po půlnoci a to je dobré.

6.3.
74,5 kg – žádná změna, pouze večer oproti jiným dnům zvýšená bolest vrchní části jater asi...jako bych měl nějakou cirhózičku. Ráno to vždy úplně přestane. Pravá ledvina už přestala bolet...možná se opět rozjela :D

7.3.
74,3 kg – úplně mrkám, jak se krásně ta váha ustálila a ukázněně jde po dvaceti dekách, jak to má být. Odpoledne dvouhodinový výlet, vylezl jsem obrovitánský kopec. Večer se objevila důvěrně známá oranžová moč...tělo asi něco dočistilo a přešlo jinam. Jo, poslední 3 dny ze mě jde tradičně větší zápach, jak jde humus z kůže. Každé ráno je nutná sprcha a výměna trička. Další věc, o které jsem se nezmínil je mírná zima, po celou dobu půstu. V noci spím ve dvou tričkách a slabých ponožkách. Ty musím mít, protože mi nohy koukají ven. Pod peřinu se už dlouho nevejdu :o) Začalo mi bublat ve střevech a dostavila se potřeba jít na toaletu, ale nic ze mě nevychází.

8.3.
73,8 kg – žádná změna, pokračuje potřeba jít na toaletu, ale nic. Dnešní den byl odpočinkový, ani jsem nebyl venku, bylo hnusně. Začínám se viditelně zpomalovat.

9.3.

73,5 kg – prakticky probdělá noc, nešlo mi usnout, ani udržet delší spánek, ráno se mi vůbec nechtělo z postele, jsem utahanej...ne nevyspalej, ale fyzicky. Chodím jak hadrovej panák. Z kopce mi lítaj končetiny na všechny strany a do kopce mi to nefrčí. Dnes jsem ušel jen pár kiláků a po tom, co jsem při „meditaci“ usínal, jsem se po hodině zvedl a cítil každou šlachu na noze. Nějak jsem přestal regenerovat :D Snad zvládnu další pracovní týden. O víkendu mě čeká opět skákání a jestli budu v takovém stavu, tak se můžu jít rovnou uklidit do brány. Ještě, že mám kolem sebe skvělou skupinu lidí, kteří skákají a hrají pro radost.

10.3.

73,2 kg – váha hezky a pravidelně ustupuje, mizí mi už i svalová hmota, jediné co zbývá, je maličká spodní pneumatička, kterou jsem si vypěstoval za předpůstový měsíc a půl. Močím oranžovou břečku a od rána jsem kosil takovým způsobem, že jsem večer vyrazil na dvě hoďky do sauny. A výsledek? No, zahřál jsem se. Ale nevím, zda to za ty infarktový stavy stálo. Při prvním prohřátí jsem se začal potit snad až po 12cti minutách, takže jsem byl dost hustě propečenej, přestože jsem ležel na prostředním schodě. Je fakt, že v týhle sauně se topí na 102 – 106 °C. Když jsem vylezl ven, začal jsem si zoufat. Začalo mi být blbě, když jsem se zchladil, tak jsem vysloveně oslepl zlatobílou mlhou. Do bazénku jsem si netroufl. Zůstal jsem ve sprše a měl jsem plný kecky, abych to ustál. Nakonec se podařilo a stále v mlze jsem se dopotácel k odpočívacímu lehátku. Musel to být docela vtipný pohled. Připečená, umírající kostra, motající se ze strany na stranu, opatrně nahmatávající všechno, co se dá cestou ochmatat, aby našla cestu k ležingu. Nakonec se povedlo a po pár minutách se mi zrak vrátil. Ležel jsem asi půl hodiny, než jsem cítil, že můžu pokračovat. Nakonec to nebylo tak zlé. Po druhé mi bylo také blbě a měl jsem mžitky, ale proti prvnímu zážitku to bylo nic. Po třetí jsem vlezl i do bazénku. A výsledek? Nečekal bych to, ale domů jsem jel dobitý jak baterka. Plný síly, tepla a energie. Cestou jsem vypil asi litr vody. Teď mám hodinu po příjezdu, nemám potřebu pít ani čůrat a usrkávám vodu jen tak z principu. Počítám, že až se zítra proberu, tak ze mě poteče pěkné svinstvo. No, něco jsem pro své tělo určitě udělal, minimálně jsem vyčistil kůži a rozhýbal orgány, ale tenhle půst to už dělat nebudu. Jako tip na zahřátí dobrý, ale lehce, šup sem, šup tam, suchej tam a mokrej ven, hlavně nic nepřehánět :D Jo a všiml jsem si, že mám obrovské modřiny na loktech. To bude asi z toho opírání o stůl, když píšu na kompu. Bolest ale necítím. Snad budu zítra pohybuschopný. Skákací chůdy nepočkají. Už se těším :o)

11.3.

72,8 kg – od rána jsem zase kosil, nabalený v teplých ponožkách a v mikině s kapucí – hlavou mi utíká fakt dost tepla, je to hrozně znát. Cítil jsem se zesláblý do té doby, než jsem vlezl ve dvě odpoledne na skočky. Světe div se, hoďku a půl na chůdách a byl jsem plný energie...bylo to úžasné. Přesto, že venku byla zima a já byl proti ostatním nabalený jako sněhulák, bylo to supr. Celé odpoledne a večer jsem dojel z nastřádané energie. Popíjel jsem ohřátou vodu a bylo dobře.



<< předchozí záznam                                                                                                                                                                            pokračování >>


Úvod | Osobní příprava | Přechod na pránu |    Tři kritéria |               Co získám |    Co ztratím |  Otázky a odpovědi |                 Odkazy |                Denik | Mapování stránky


Zpět na obsah | Zpět do hlavní nabídky